Vánoční atmosféra dorazila

23. prosince 2006 v 20:19 | DiD |  Má slova
Vzpomínkám děkuji...


Dnes ráno přišlo znovu zklamání, za okny žádný sníh, mráz jen decentní a má vánoční nálada bez sněhu jednoduše nebyla. Po snídani mě čekalo zdobení stromečku, které už od malého děcka dělám já. Kdysi jsme zdobili společně s bráškou u pohádek, ale od té doby, co má svou vlastní rodinu, jsem u pohádkového zdobení single. Ale vždy si na něj vzpomenu u některých baněk, které mi ho připomínají... :D

Pohádkové zdobení ale nebylo tak jako vždy... Stromeček byl usazen a já jsem na něj začala připevňovat světýlka v době, kdy v TV nic jiného krom Simpsonů nebylo... Simpsony miluju, ale dnes jsem je zrovna nemusela... chtěla jsem vánočně naladit... A nic.

Postupně jsem se víc a víc zabývala, kam pověsit tu správnou baňku, aby to nebylo přeplácané a kýčovité... Nakonec jsem se do "věšení" zažrala a dostala se o pár let zpátky... Zase jsem si připadala jako maličká holčička s brýlkama, která bojovala s touhou rozběhnout se po bytě a začít hledat dárky, snem vidět konečně zlaté prasátko a předsevzetím, že letos načapu taťku, jak dělá Ježška... :) Každý rok tatínek po večeři "jako" odešel na wc a utíkal na balkón nebo do chodby a tam praskl papírový pytlík. To bylo pro nás děti znamením, že Ježíšek proletěl oknem a pod stromečkem na nás čekají dárečky... Krásná tradice - i teď jako "velká rozára" vyháním tatínka do chodby a do ruky mu cpu papírový pytlík, ať udělá to slavné BUM a maminka zazvoní zvonečkem... Když píšu tyhle řádku, uvědomuju si, že i když v srdci zůstanu dítětem, nikdy už to nebude takové... Aspoň na pár chvil vrátit se do těch let a prosit brášku, ať mi po stěně udělá baterkou zlaté prasátko, že já si ho chytnu za odměnu, když jsem nic nepapala a ono stejně nedorazilo...

Tyhle vzpomínky jsou má Vánoční nálada. S nimi jsme si vykouzlila atmosféru bílých Vánoc, celé rodiny u stolu a štěstí... To jsou mé Vánoce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mysteria-angel mysteria-angel | Web | 23. prosince 2006 v 20:54 | Reagovat

U mě jsou Vánoce už jenom ve vzpomínkách. Sice se za ty leta tradice moc nezměnili a děda pořád zvoní na zvonek a stejně jako malá, i teď vím, že s těma igelitkama tam jde on:-) , ale už je to jiné protože nás je u šťedrovečerního stolu o jednoho míň a o to je to smutnější, že právě v těchhle chvílích si to člověk mnohem víc uvědomí. Vůbec na mě vždycky z těch tvých článků asi neúčelně, ale přece padne taková melancholická vzpomínková nálada. Ještě že je alespoň tahle jediná věc co zůstává byť jenom v myšlenkách pořád.

2 Eridan Eridan | Web | 23. prosince 2006 v 21:04 | Reagovat

Nebylo účelem vyvolat melancholii... i když při psaní článku jsem musela hodně mrkat, využívám toho někdy jako sebereflexi a v tom případě asi vyznívají ne příliš optimisticky... Ale možná je to dobře, aspoň jednou za čas se člověk zastaví a ohlédne se zpět, smutně se usměje nad sladkobolnými vzpomínky, nadechne a vykráčí zase dál...

Chápu a znám ten smutek a bolest, když u štědrovečerního stolu se oči upírají k místu, které ještě před rokem bylo obsazené... Možná i proto bych zoufale ráda vrátila pár let zpátky...

Vánoce jsou jako mince... mají svůj veselý líc i smutný rub...

3 mysteria-angel mysteria-angel | Web | 23. prosince 2006 v 21:34 | Reagovat

To je mi jasné, ale tohle vzpomínkové téma ji chtě nechtě vždycky nějakým způsobem vyvolá. Člověk vidí sebe a ty chvíle co už se nevrátí, tu dětskou naivitu... je to zvláštní pocit ohlížet se takhle zpátky... já se bohužel ohlížím docela často jen v tomhle čase je to ještě intenzivnější. Jediné na co se těším, je až se budu moct dívat na svoje děti a jako by se čas vrátil sledovat v nich sebe a snažit se jim připravit tu stejnou atmosféru jako jsem měla já. I když obraceč času by se určitě hodil

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama